3. 11. 2017

XTERRA Worlds, Maui, 16.

Nebyla to typická Havaj. Od úterý do čtvrtka déšť, zataženo. Ve středu při projetí tratě jedno velké bahno, což na jednu stranu dělá trať zajímavou, ale všeho moc škodí:) Vlny taky nebyly malé. Začínala lehká panika, co obout za pláště, aby bahno neucpávalo průchodnost kol, všichni nacvičovali bodysurfing atd. Já nic neměnil, což nakonec bylo rozumné rozhodnutí. V neděli ráno nás přivítalo v brzkých hodinách slunce a trať do startu totálně vyschla. Den jak má na Maui být. Rozuměj vedro, jak sviň.:)
Stojím na startu a mám to srbění v prstech, buď to vyjde nebo ne, jiná varianta není. I po nevím kolikáté vlastně a stále to tam je. Buď své snažení, hodiny tréninku, odloučení od rodiny, spoustu financí a odříkání přetavíte v úspěch nebo nic. Ale cesta a šance se počítá, zvlášť na ošidné Havaji. V tom je kouzlo závodu.
Helikoptéra přibližuje čas startu, s výstřelem se vrháme do vln, začíná mela. První bóje a přeběh rozděluje balík, bohužel zůstávám v druhém, zkouším to docvaknout, ale vlny a silnější plavci jsou proti. Výbýhám z vody a začíná stíhací závod. Biková trať je fyzicky náročná, s dvěma dlouhými kopci a pár kratšími. Mezi sjezdy a roviny v ananasovém poli, ke konci nekonečná trailová motanice, která vyžaduje stopro koncentraci. Jede se mi dobře, nědělám chyby, jsem ve skupince čtyř závodníků a tak dojedeme až do cíle. Čtrnáctý čas na kole mě posouvá k toužené desítce.
Rychlé přezutí a hurá na běh. Opět utahovací kopec mě navádí zpět do džungle. Hravá  náročná trať a zdrcující vedro, to jsou všechno atributy, které berou síly. Nemůžu najít svůj rytmus, mám stále deset metrů na francouzkého závodníka přede mnou. Po dosažení vrcholu naskakuje turbo, začíná se mi běžet lépe nebo frantík to přepálil, docvakávám velkého favorita závodu Bena Allena, jdu přes něj, ale na sedmým kiláku se můj motor přehřívá. Těžkou krizi nerozeběhnu až do cíle. Je to boj. Tam padám nadržku, úplně našrot. Leju na sebe i do sebe litry vody. Dostávám se do normálu. Opět mě závod nezklamal:) Jeden RB mě dostává z žaketu. Nakonec 16. Je nás na tu desítku moc:) Uf.

Děkuji svým partnerům, Karlovarskému kraji a rodině za podporu!
Dáše, Mattovi a Emičce za fandění při závodě. Aloha

Media:
https://www.triatlony.com/clanek/13203-rozhovor-xterra-na-maui-ma-sve-kouzlo-i-prestiz


Xterra Worlds 2017 Highlights

2. 8. 2017

ETU Mistrovství evropy v terenním triatlonu, BRONZ

Rumusko velká neznámá. Transilvánie, krásná hornatá země, Drakula-toť vše, co jsem si před odletem vybavil...Servis rumuských aerolinek výborný, 2h let směr Kluž, přestup do auta a 2h konstatní rychlostí 110km/h včetně vesnic:), kolem všude hory, kopce pastviny. Do města Targu Mures, kde se šampionát odehrával jsem dorazil před půlnocí, hned po vystoupení jse kolem mě přehnal povoz tažený koněm narvaný lidma-vítej v Rumunsku:)
V nedělním pozdním odpolednem při teplotě atakující 30st. se řadíme dle čísel na ponton. Skvěle obsazení závod může pomalu začít. Kilometr ve slepém ramenu řeky 500 tam a zpět. Neskutečná mela od začátku do konce. Rychlé depo a nájezd cca. 2km a prudký výšlap už v terénu na plató, kde bylo druhé depo, umístěné do areálu zologické zahrady. Výborná divácká kulisa byla zajištěna. Biková čast nebyla technická, spíše fyzická se dvěma stoupaními. Nahoře už jsem jel v první asi v 6ti členné skupině. Ze začátku tvrdil muziku Tomáš Kubek. Po třech kolech (jelo se 4x5km) jsem zůstal v obležení dvou francouzů,oba skvělí mladí zavodníci ověnčení výbornými výsledky z Xterra závodů (Dabourd, Serrieres). Pozdější vítěz za to vzal a měl až 60vt. Já jel od druhého kola fullgas, už se ty kopce zajídali. Trať abolvujme v ohromném tempu.V trojici jsme se snažili stáhnout odstup, ale Ital byl silnej, jak bejk. Rozhodne běh.
Dvě kola po 3km s brutálním dlouhým kopcem. Svižné přezutí a vyražím na běh následovám svými soky. Nohy mi jdou, takže se o placku poperu. Dabourd odpadá docvakavá mě Arthur a stavá se z nás nerozlučná dvojice. V kopci se citím silnější, on kapánek zase v sebězích. O druhé místo to bude boj. Táhnu celé druhé kolo, snažím se cuknout v kopci, drží se , jak klíště. Pot se ze mě řine jak voda ve sprše, jdu do červenej, když nemůžeš-přidej mi tepe v hlavě, nasazuji dlouhý finiš po kopci až cíle asi 300m. Cejtím ho stále na zádech, diváci buší do log. Ždímu se sebe maximum, ale o pár kroků mě nakonec předstihne. Padám za cílem na koberec a pocit z dobrého výkonu převladá nad zklamáním. Byl lepší.
Ty vole, já mám placku-ohromný.


Díky svým partnerům,trenérovi, rodině! I těm, co mi neustále připomínají můj věk.


Photo: Dom Wychera

12. 6. 2017

XTERRA Belgium, 7.místo

Představte si větší Děčín a máte obrázek o tom, jak vypadá belgický Namur. K tomu přidejte opravdu hodně fanoušků, přes tisíc závodníků a velmi náročné tratě.
Plavání jeden okruh v řece, depo v přilehlých vojenských kasárnách. Odpolední teplota kolem 26st. neopreny povoleny start jednotný. Ještěže byla první bojka daleko, schytal jsem pár ran, někdo mi strhnul čip, po 300m už se to uklidnilo. V duchu jsem si říkal, že jsem někde vzadu, tak jsem se moc neflákal a celou tarť plaval svižně, o to mě více překvapilo, že jsem v depu potkal čelo závodu. Rychlé přezutí a šup na kolo, první kilometry jsou nájezdem k prudkému výšlapu k citadele, což představovalo kilometrový výjezd po kostách. Kluci to to tam rozjeli v brutálním tempu, kterému jsem nestačil a zůstal jsem ve trojici.

Po tomto výjezdu už začal terén, který měl tři kopce a pár blátivých rychlých sjezdů, plus další výjezd k hradu, který šikovaly špalíry diváků. Neskutečná atmosféra. Po prvním kole jsem si říkal, že to nelze vydržet v takovým nasazení, ale když jsem dojel Serrana, tam mě to zase nakoplo. Už na konci kola jsem toho měl tak akorát, převýšení činí 1150m na 30km, to je fakt náročná cyklistika a jak bude vypadat běh nahoru dolu po hradbách byl velkým otazníkem.
Po výběhu z depa jsem cítil, že to není vůbec špatné a začal jsem stíhací jízdu. Hodně borců to kolo zlomilo, nakonec jsem předběhl čtyři a o kousek mi proklouzlo šesté místo o 20m. O to hezčí bylo, že se vyhlašovalo sedm lidí, takže velká bedna je doma.
Organizátoři to opravdu umí, kromě netradičního cíle v amfiteátru hradu, velké plazmové obrazovky, online průbehy výsledků nás všechny překvapili i na vyhlášení, kde každý měl vypít za mocného skandování malé pivo na ex:)
Opravdu skvělý závod, jeden z největších v Evropě. Jeden z těch, který musíš jet.

PS: Honza Děbnár 4. ve své katogorii




22. 5. 2017

XTERRA Espana, 8.místo

Po smolném Řecku jsem nabral směr Tarragona na Xterru ve Španělsku. Tarragona je typické přímořské universitní městečko vzdálené 60' autobusem s římskými památkami (katedrála, akvadukt, amfiteátr). Rodiště výborného závodníka a zároveň organizátora tohoto podniku Rogera Serrana.
Podle toho to také vypadalo. Biková část byla namotaná v přírodním parku, krásná  trať Xterry s množstvím trailů, prudkých výjezdů. Hodně kamenitá, zrádné zatáčky na písku. Novodobá xterra okořeněná náročným během nahoru-dolů s cílem pod jedním z oblouků římského akvaduktu (skvělá cílová brána :) Čekat, že nebude horko, by bylo bláhové.
Tak hurá pláž, dvě kola po 750m s přeběhem v klidném moři, udržel jsem se v první grupě, malý zásek v depu mě stál pár vteřin, které jsem horko těžko na rovinatém nájezdu stahoval. Borci za to vzali a já jel šrot a nedokázal jsem to stáhnout. Nechtěl jsem se uplně odvařit. V podstatě jsem celé kolo jel sám, bojujíc s jejími nástrahami a teplem. Přiburácel jsem na pozici deváté a upaloval na běh. Běželo jse mi dobře, kopal jsem do toho, stahujíc vadnoucího Jana Pyotta. Na sedmém jsem ho přeletěl, jestě kousek před ním byl jeden Španěl, do něho jsem šel taky a šetřil síly na závěrečný spurt. V posledním kopci jsem za to vzal, ovšem to samé udělal i on a už jsme si to dávali. Nakonec jsem to prohrál. Přesto na začátek sezóny spokojenost.
Závod perfektně zorganizován, skvěle z letiště dostupný. Možnost ubytování habakuk, já jsem využil místní hostel, poté jsem se přesunul na universitní koleje. Za mě doporučuju.

PS: Díky Exovi za podporu a fotky. Partnerům na možnost závodit.
Děkuji mému rodnému městu Chodov za přispění na tuto cestu.
Stay tuned
Honza

23. 11. 2016

ITU Cross World Champs Snowy Mountais, 15.místo

Ráno je jak vymalované, slunce se opírá do našeho bungalowu, eukalyptové stromy šustí v rytmu větru, klokani už odskákali se schovat do stínu. Takové to všudypřítomé ticho hor umocňuje klid před bouří. Start je až ve 14.30, máme dost času ,v klidu si jdeme udělat snídani.
Poslední kontrola materiálu, gelů, pití, neopren a pomalu se přesouváme na start. Nekonečné čekaní se zkracuje, program šampionátu už probíhá od rána startem age group. Procedury typu jestli nemám hrazdu na biku nebo větší reklamu na dresu patří ke koloritu. Tak hurá na rozcvičení, slunce pere o stošest , výška kolem 1200mnm a velmi specifické tratě udělají závod rozhodně zajímavým.
Celé je to namotané kolem obrovského resortu, srdcem je menší mělké jezero okolo kterého jsou rozmístěny luxusní bungalovy. Rovnám se na start podle přiděleného čísla, čekal jsem, že zahrají AC/DC, ale z lesa přijel na koni místní Jarda, zbičoval ho, co se do něj vešlo a s povykem odjel odkud přijel:)
Ticho před popravou přetíná ohlušující výstřel, vrhám se do vody a začíná neskutečná mela, první bóje 100m, boj o pozici a neutopení trvá celé plavání. Zásek na čelo není hrozivej, ale na relativně rovné trati bez velkých možností předjíždět skýtá velké riziko pádu. Uvidíme.
Začátek je do jediného kopce na trati se třemi technickými přejezdy před kameny s možností volby průjezdu (A,B) jedna těžká, druhá lehčí-delší. Volím A, sunu se před některé soupeře nakonec to není s předjížděním tak hrozné. Celá trať je jednostopá, moc se nešlape, charakter trailového parku s velkým množstvím flow. Dvě kola po 17km, úplná koncentrace a jízda brzda-plyn bere hodně sil. Množství přejezdů přes vysoké kameny, hup za stromy, tak dvě roviny:) Rusafa Ruben předvádí neskutečnou školu bikování, kdy prolítne trať o deset minut rychleji než já! O pět než ostatní medailisté. Nikdy jsem takovou trať nejel, velká zkušenost.
Konečně depo, hurá na běh, ktarý je ještě zajímavější než kolo. Opět trail run s úseky přes kameny, skoro plazení se v kanálu, 50m brodění v řece. Celkem 3x3,3km. Při výběhu z depa zjišťuju penalizaci 15vt. za nevím dodnes čeho. Vybíhám se třemi soupeři plus další jsou na dostřel. Rozhoduji se, že zastavím v druhém kole, což nebylo uplně dobrá varianta, protože těsně přes ním mě dobíhá skvěle běžící Smith, později top ten, ale už jsem zastavil, vře to ve mě. Adrenalin s únavou dělají své, nadávky utrousím až v lese, abych ještě nedostal penalizaci za nesportovní chování:) Poslední brod a následný rozběh už do svalů vhání křeč. Nerozjede se naplno, dobíhám na své hraně. Jdu se schovat do stínu. Ve skrytu duše jsem chtěl dokončit výše, ale soupeři byli lépe připravení. Nikdy jsem takhle pozdě nezávodil, beru to jako velkou zkušenost a impuls k další přípravě.
Šampionát byl skvěle připravený, tratě velmi zajímavé srovnatelné s Xterrou. Česká výprava se neztratila, tímto všem gratuluji k dosaženým výsledkům.
Ve Snowy Mountains, konkrétně v Jindy jsem trénoval s Janem Řehulou jako mladík přesně před 13lety a jsem moc rád, že hory a okolí zůstalo stejné-nezdevastované. Je to nádherný kus země.

Děkuji všem svým partnerům, rodině a ČTA.
PS: díky chalani 
Stay tune Honza

video:
https://www.facebook.com/In2Adventure/videos/10155495465093312/

8. 6. 2016

Wolfgansee Challenge, 3.místo

Kdeže loňské sněhy jsou a to doslova. Letos nás přivítalo nádherné počasí, které prostě u jezera musí bejt. Start přesunut do městečka Strobl, což je vždycky příjemné a aspoň divácky atraktivní.
Tak jdem na to: dvoukolová patnástistovka v křišťálově blankitné vodě, lezu pátej, kapánek naštván na sebe, že jsem řádně neměl opečovaný brejličky a total se mlžili.
Neopren mi taky nešel extra rychle sundat a ještě 15''penalizace za dřívější nasednutí na kolo. Tak to by stačilo.Víc už se asi zmrvit nedalo:)
Tak konečně sedám na kolo a hurá do hor. Teda nejdřív ujet po stezce 5km. Poté ostrá levá a začne brutální střecha po šotolinové cestě končící vrcholem ve 1350mnm.  Začínám pomalu stahovat ztrátu. Z mlhavého oparu po pár výškových metrech se vyjasní a začne prádelna. Po hodině se vyškrábu na vrchol, kolo na záda, přelez přes ohradu a hurá dolů.
Trať není technická, přesto to dost na kamínkách v zatáčkách ustřeluje. Dostávám se na třetí místo s jedním borcem v zádech. Spolu to doburácíme do cíle.
Rychlé depo a šup na běh, on vyrazil jak srnka, lehký atletický krok přes kotníček. Mě to trochu dýl trvá,  ale rozběhnu to. Hravá, převážně rovinatá běžecká trať je namotná v přilehlém lese a dřevěných mostíkách u  jezera. Prohrávám souboj o druhé, takže bronz. Můj parťák Honza Děbnár si doběhl shodně pro bronz ve věkové kategorii.

Závod, zázemí, hodný rakouského mistrovství. Kdo hledá pěkný, dostupný závod vřele doporučuji.